Příběh Vás zavede do malé vesnice jménem Podkova, kde obyvatele každé ráno budí zářivé paprsky slunce a řehot koní. Jednoho dne se ovšem záře oněch paprsků slunce začne odrážet od lesklého rohu jednorožce. Zpráva o tajemném jednorožci se rozkřikne po celé vesnici a pozornost se obrátí na jeho objevitelku. Ovšem tato zpráva nebude poslední, které občany Podkovy zaskočí, po jednorožci začnou pátrat lovci, jenž dychtí po jeho rohu a slávě z úlovku. Podaří se občanům a jeho objevitelce jednorožce zachránit?
KAPITOLA PRVNÍ
"Vstávej Jano, slyšíš?! Ha-ló! Příjdeš pozdě na ranč!", budila mě máme a já si pomalu zvykala na denní světlo. "Jo mami, neboj, už jsem vzhůru.",konstatovala jsem a šla si opláchnout obličej do koupelny . Rychle jsem si rozčesala vlasy a spěchala po točitém dřevěném schodišti do kuchyně, rychle se nasnídat. K mému velkému překvapení byl už můj mladší bratr na ranči a já se cítila trapně, že jsem zaspala. Rychle jsem si vzala chleba namazaný jahodovou marmeládou, kterou máme včera pracně dělala, vypila horké kakao, že jsem si spálila jazyk a utíkala jsem si obout boty a obléct bundu. Z okna na mě ještě máme volala, když jsem nasedala na mého koníka: "Nezapomeň stavit se u babičky a vzít jí trochu té výborné marmelády!". A tak jsem se ještě rychle se svou klisnou Star vydala opačnou cestou od rančy k babičce, abych jí dala marmeládu. Babička byla moc ráda že mě vidí, ale jakmile zjistila, že spěchám na brigádu na ranč, neváhala, poděkovala a já odjela. Už jsme se pomalu blížili zpět k nám domů, odkud bych se pak vydala coustou k ranči, když Star něco vyplašilo, shodila mě a utekla schovat se do stáje, jak jsem později zjistila. Ovšem to, co na mě čekalo až jsem se oprášila a otočila zpět a cestu směrem domů bylo fantastické - sněhobílý jedorožec zářilv zelené barvě jehličnatého lesa a jeho lesklý roh odrážel sluneční svit do všech stran... Nemohla jsem tomu uvěřit! Byla to krása! Nebyla jsem schopná vydat ani hlásku, nebyla jsem schopná odkloupit pohled od něj. Najednou začal kráčet ke mně. Já se zatajeným dechem se bála, co se stane, ale ani o krok dál jsem se nepohnula. Přišel až ke mně a jeho krásné modré oči, hořeli upřímnou lásko ke mně. Stále jsem tomu jetě nemohla uvěřit. Najednou pokývl hlavou, jako by mi chtěl něco naznačit. Musel to udělat ještě dvakrát, až jsem pochopila. Chtěl abych se na něj posadila. Neváhala jsem, sice jsem se bála, ale... Nasedla jsem tedy, on se rozběhl a pádil na kopec pokrytý jehličnatými stromy. Jeho sněhobílá hříva vlála ve větru a já jsem byla v sedmém nebi! Na kopci zastavil. Sluneční paprsky se začali odrážet ještě intenzivěji od jeho rohu, až kolen nás byla duha. Byla to krása! Ovšem najednou někdo zavolal:"Janóóó!", a jednorožce vyplašil. Byla to máma."Co se stalo Jani? Jsi v pořádku? Našla jsem Star samu ve stáji.", řekla máma a já ji musela lhát, protože by mi nevěřila: "Ne, nic mi není. Přes cestu přeběhl zajíc a Star se lekla, zhodila mě a utekla, ale nic mi není.". "To jsem ráda. No upaluj se Star na ranč a omluv se.", řekla máma,podala mi uzdečku Star a já vyrazila. Stále jsem tomu nemohla uvěřit! Připadala jsem si jako ve snu, ale po pádu jsem zjistila, že se mi to nezdá. Přijela jsem konečně na ranč a s údivem všech, že jdu pozdě, jsem se začala omlouvat, že mě Star shodila. Naštěstí to paní Sandra pochopila a poslala mě vykydat hnůj. Zde jsem potkala i bráchu Martina, kterému jsem to okamžitě všechno řekla. Nevěřil, no svůj názor změnil, až když jsem ho vzala s mojí nejlepší kamarádkou do lesa, ukázat jim ho. Oběma jsem věřila a slíbili jsme si, že to někomu neřekneme a že to bude naše tajemství. Ovšem jednorožec tu nebyl...už jsem ani nedoufala, že ho najdeme, když najednou jsem zase uviděla lesk jeho rohu. Otočila jsem se a za námi stál...JEDNOROŽEC! Konečně mi uvěřili! Zase ke mně začal pomalu kráčet a já se celá chvěla. Jeho hříva vlála ve vzduchu a mi tři jsme tiše doufali, že nás sveze. Bohužel ho někdo vyplašil. Byl to kamarádčin táta, který pro ní přijel, začalo se totiž stmívat. Rozloučili jsme se a já a brácha jsme se vydali na zpáteční cestu domů. Po tomto krásném dni jsme zalehli do peřin a usnuli vyčerpáním z hledání. Ráno jakmile jsem se probudila a sešla dolů, čekala mě hrozná zpráva. Máme se nějak dozvěděla o jednorožci, netrvalo dlouho a řekla nám, že jí to řekl táta mé kamarádky Petry v obchoděl kde se potkali. Dokonce mu ho i ukázala! Málem jsem se rozbrečela. Prostě se na nás vykašlala!! Na ranči jsem se s ní nebavila. Až dalšího dne, kdy jsem slyšela, že nějaký vesničan to vytroubil do světa - a přijedou ho ulovit LOVCI! Musela jsem jí to říct. Museli jsme něco vymyslet....Tak krásné zvíře si nezaslouží zemřít, má právo na život jako každý jiný tvor!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (další kapitola přibude zanedlouho).
