Vše začalo ve Středověku, v 13. století, kdy se lidé báli o svůj dobytek. Proto vymysleli výžehy. Značení na žhavém kovu, které se koním přitisklo na kůži a tím se tam vypálilo. Šlo o jednoduché značení (kolečka, čtverečky, trojúhelníčky, ...) až po složité znaky. Samozřejmě, že žhavý kov na těle koně bolel a tak lidé vymysleli dusíkové vypalování, které sice koně nebolelo, ale u starých koní už to nešlo poznat, jelikož srst měli roztřepenou, nebo špinavou či dlouhou. Proto se výžeh dusíkem moc nepoužívá.
Výžeh Plemenné příslušnosti
Tento výžeh určuje plemeno koně. Vypaluje se na levé stehno, tedy jestli jsou jeho rodiče zapsáni v tzv. příslušné plemenné knize.
Kmenový Výžeh
Jedná se o výžeh s počátečním písmem jména otce a číslem linie. Tento výžeh se vypaluje do levého sedla.
Rodový Výžeh
Symbol označující původ matky. Je umístěn v levém sedle pod kmenovým výžehem.
Hříběcí Výžeh
Vypaluje se hříbatům do pravého sedla pod matkou. Horní číslo může být maximálně dvojciferné a značí číslo registrační knihy hříbat. Spodní může být maximálně trojciferné a znamená pořadí hříběte v této knize.
Vlastnický Výžeh
Tento výžeh je značkou chovatelského zařízení, buď to počátečním písmem na levé žuchvě, nebo vlastní značení na stehno či bérce.
